Poezie

František Halas

František Halas

František Halas

Praze

Malověrní Čas kostižerný
jí jenom krásu dal
a z polí stenných křik iluminoval
kamenné texty portálů a zdí
Tak bude vždy
Malověrní
Tak bude vždy

Za vraty našich řek
zní tvrdá kopyta
za vraty našich řek
kopyty rozryta
je zem
a strašní jezdci Zjevení
mávají praporem

Je lehké listí vavřínů
a těžký padlý stín


Já vím Já vím


Jenom ne strach Jen žádný strach
takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach
co my tu zahrajem
až přijde čas až přijde čas

Kůň bronzový kůň Václavův
se včera v noci třás
a kníže kopí potěžkal
Myslete na chorál
Malověrní
Myslete na chorál

.

František Halas

Dušičky 1938

Šedivá vosí hnízda opuštěná
jsou na hranicích kryty
Bodláky trčí kde bodla vyražena
Smrt z tváří řeže hlínoryty

Pomezím táhlým bloudí plno stín
to padlí stezku hledají
v ztracenou sladkou domovinu

Jsou Dušičky Ta Krásná na hroby
rozsívá semínka svíček
tu setbu zemřelých to zrní siroby

Jak malá dítka cizí údům svým
se v lesích mrtví potácejí
s přischlé již krve vyznamenáním

Teď se zastavili Kriste co to pijí
ztuhlá ústa se tak zkřivila
Zeměžluč hořkou z našich Kalvárií

Zvedá se vítr výhružně z dálky duje
a znáší hřbitov domova zbylý cíl
Kdo nebžtíkům oči zase zatlačuje
Stín pušku zved a zalícil

.

František Halas

Nezreziví...

Na štítě Čech den zabitý
hory a lesy mlčí vzadu
Věrná noci Trůne záštity
Pomsti tu zradu

Oč krvavější bylo listí
oč sirnatější zapadání
Kov zbranídrnčel nenávistí
při odkládání

Nezreziví nezlomí se
olej slibů ocel kryje
a v černém tichu už zas dní se
pod maskou mužů z tragédie

.

František Halas

Mrtvý od Zborova

Tlí Hromádku kostí v celé nahé slávě
po boji složil nad nějž nebylo
Třeštivost vlajek den oslav trhá dravě
Ó trojbarevná slavná mohylo

Vojáku spíš a co se smrtí sis šeptal
odvanul dávno nových vání čas
Rozvědčíku kdopak se tě zeptal
Je splněno co spalovalo vás

Zavalen jsi věnci a zasypán kvítím
slyším tvůj nářek pod tou nádhero
Ztichni Zborov jiný duní čepobitím
tam chudí vlast pro sebe zaberou

.

František Halas

Do zbraně

A zase pod vším zaznívá
válečný chorál božích bojovníků,
a kdo snad ještě nezpívá,
hledá si not ve zpěvníku.
Dívej se, světe! Copak nad tu hru je!
Hle, celý národ konspiruje.

Skobové kříže zběsile se svíjí
v troufalém větru tichých sdělení,
rodí se u nás letos tolik zmijí,
i zem se vzteká, uštknout nelení.
Dívej se, světe! Copak nad tu hru je!
Hle, celý národ konspiruje.

U pomníku mrtvých ze světové války
jsou schůzky padlých každou noc.
Radí nám do snů, jak lépe střílet z dálky,
a hotoví se jít nám na pomoc.
Dívej se, světe! Copak nad tu hru je!
Hle, celý národ konspiruje.

Už pevnost vlajku vytahuje znova,
do nebe rostou včera ještě slabí!
Cítí to v kostech garda Hitlerova,
nenajde díry, kudy utekla by.
Dívej se, světe! Copak na tu hru je!
Hle, celý národ konspiruje.

.

František Halas

1. máj 1942

Náš první máji, nevyletí dnes
střelný prach vzteku, všude umístěný,
ale kdo strachy nezalez,
doutnák má dávno připravený,
hlídá jen strašnou nálož ticha,
dychtivě čeká, sotva dýchá.

Však jestli ještě dnes sám každý demonstruje
a vyhlíží z té jámy moru,
ví: armáda mu v patách pochoduje,
velitel vztek, nenávist na praporu.

Z popravišť mrtví kráčí za ní v šiku,
ze střílen hrobů exploduje v mžiku
dynamit pomsty z kostí mučedníků.

Už slyšíš, slyšíš hřmít už naši chvíli,
dále už nekroť střádaný hněv svůj,
dost dlouho za tebe se na východě střílí,
teď pal i ty! K útoku nastupuj!
Hleď ale, abys nebyl spokojen
s nějakým málem, málem jen!

.

František Halas

Povstání

Pomalu nabíjel
vlekovleklý čas
do nebe až rostly
šeptaly Co a jak
listnáče čekání

Zakukala kukulienka
slobodienka

Moréna hněvu
orly blesky křižovaná
rakvově zbarvená
drala úbočí
Časován byl čas

Volala Banská Bystrica
Teplaly knoflíky přijímačů

Vraždili Tamti na potkání
Viselci na ně jazyk vyplázli
Střílel zas i mráz
hmoždily se noci
doliny hory tály přeběhlíky

Pádem postrčil
k svobodě zemi
Jan Šverma Šverma Jan

Drtiči Tamtěch
oslnivě vtáhli
přetahujíce spravedlnost
na svoji stranu

Povstání Přísáhám Tvoji jsme
a při paměti lidu

.

František Halas

Tak umírali

Cvakot a dupot Už se šeří
a ráno leze z modrých cích
Vidím je zbledlé v rámcích dveří
přejeli prstem po límcích

zpocených košil polkli sucho
zrak kradmo sklouzl po těle
přitiskla bázeň k žebrům ucho
vyrostlo ticho zpyšněle

Jsou bosí Mlask a mlask krok mlaská
teď verš se hryže v rozpacích
Že by to byla zeměláska
vracená v chvatných polibcích

Na konci bylo vstalo slovo
svět můj i váš jím založen
závětné vpadá hrdinovo
do víry mužů v žaly žen

Prosíku verše zazní velce
kyvadla těl nám měří čas
Kam jdu tam vrazím do viselce
Jen bděte bděte prosím vás

.

František Halas

Moskvě k narozeninám

Palebná clona naší jistoty


Hovoří Moskva
Moskva hovoří

Nic nebylo ztraceno
dokud volala
dokud světu vyhrávala

Nedopustila ani bodnutí
špendlíku s praporkem

Zvítězila Zvítězili

a se sladkým zamlasknutím
říkali Maskva
u nás rudoarmějci

To bylo lásky

Děrami prostříleného jména
teď hledí k budoucnosti
a na rozdíl od jiných
ji vidí na dlani

Osmistyletá pro minulost
osmiletá pro budoucnost

Lenin bdí nad ní

.

František Halas

Lidice

Odkrytá země země zhanobená
nečisté zvíře válelo se po ní
Pod speklou krví kvil mláďátek sténá

Balvany trčí kolem Niobiny
zůstaly z žen hromádky neštěstí
Klekají dnové krutě stvrdnou stíny

Popele zbylý prachu zkrvavělý
na čele lidu zbrojný budeš věčně
běda kdo s hněvem lichvařit by chtěli

míst těchto kde se hanba dějin svíjí
Třaskají křídla vzlétá litý chór
litice s Lidic sápou Germánii

.

František Halas

1. II. 1943

V tom třiačtyřicátém

myšlenky byly jinde
radostí žádných nebylo
V tom třiačtyřicátém
se jedné ženě zdálo

Z kopce Vysočiny
vyrazil sloup krve
červená se rozlévala
modrala a lidí brala
a že se hlásek neozval
šla hrůza na člověka

Poznal jsem tu krev
to byla krev ta tepenná
Přepitá ruská zem
ji nepojala už
a zatekla až sem
ze strašné tlačenice mrtvých

Tam na hvízdavé obloze
stalingradské
hnilo zimní slunce
Nebraly děti prázdný prs
a Derdiedasové
zabité ženy odkrývaly bodly

Nic strašlivějšího nad ten mužský pláč
byl to pláč vzteku naštěstí

Pak vpadlo slovo blanické
Stalingrad ohni zlacený
rozestupujícími se dějinami
se prodral svobodný

v tom třiačtyřicátém

.

František Halas

Hrob neznámého vojáka

Donaha svlékl celou českou zemi
v letošním jaru lid.
Sněženky našel i pod závějemi.
Už jenom kvítkem mohl promluvit!

Táhněte odtud, pane generále!

Nádheru slzí ticho rozbíjelo
a přísnou jizvou byly mužské rty.
Žal výhružný byl! Připravené dělo
s náloží revolty!

Táhněte odtud, pane generále!

Neznámý voják a prach jeho kostí
je dynamitem v nás!
Výbuců racot vtrhne do věčnosti,
čekáme na rozkaz!

Táhněte odtud, pane generále!

Stráž Reichu stojí! Kdo tu ještě pláče?
Co tady děláš, cizí vojáku?
Vzpomínáš? Hnal jsem tě už u Bachmače
a hladím zase ostří bodáků.

Táhněte odtud, pane generále!


.


František Halas

Vídeň 1934

Zase se žilo těch pár dnů
kdy z dálky voněl prach
zase se snilo těch pár dnů
že nastal krach

Zas místo marných slov
třaskala karabina
zas jenom na sto vdov
jen ruce spíná

Zas dlouhé čekání
a víry trocha víc
zas slyšet vyzvání
z těch šibenic

Zas nářek vákřich střídá
zní zvony mrtvých těl
zas jenom hlad a bída
Kdo mlčí Nepřítel

.

František Halas

Vzkaz

Hlad města nadýmá
až k prasknutí
Ty spěchej s chudýma
čas uzrát donutí

Jen mrtví mají kdy
a žádné naděje
je doba velké hry
teď perte zloděje

Sevřete hrdla sirén
ať ječí do vřavy
jen mečem a ne mírem
lze vejít do slávy

.

František Halas

První máj ve Španělsku

Po sněhu sierr kolčava běží
a pije krev
na sněhu sierr mrtví leží
nemají na rakev

Prší dnes prší karafiáty
karabina je připíná
v té zemi španělské
v té zemi sedmibolestné

Hej ty tam naproti Tady máš
je první máj ten první náš
Dostals to Vidíš Dohekáš

Po sněhu sierr kolčava běží
a pije krev
na sněhu naši chlapci tam leží
nemají na rakev

Prší dnes prší karafiáty
granát je rozsívá
v té zemi španělské
v té zemi sedmibolestné

Hodils to dobře Trefovat znáš
Je první máj ten první náš

.

František Halas

Don Quijot bojující

Když o podzim se řízl sad
až skoro do zlata
já zaslech Rozinantu ržát
a vidět Quijota

jak Kastilií kostnatou

dál táhne za svým snem

Nechť s mlýny se zas jiní rvou

my na frontu teď jdem

A Panza plný veselí

na mezku chichtá se

Můj pán se probral z blouznění

jde střílet povstalce

Když o podzim se řízl sad

až skoro do zlata

Don Quijot řídil z barikád

mitrailleus ratata

.

František Halas

Chudému

Čas nastrojený hadry pýchy

na harmoniky lží svých hrá si

v té maškarádě vztekle tichý

kde jsi to nabral tolik krásy

S chocholem vzpoury mlčenlivě

a nad očima s černým běsem

jaká to touha stojí divě

houšť víry kterou nepročešem

slovy co civí do tvých stesků

ty mírotvorče všech dnů příštích

tak vyrukuj už s hrstí blesků

a naše dny nech na smetištích

Žádné komentáře