Paul Éluard

Vyhláška

Ona noc před smrtí byla
Nejkratší v jeho životě
Myšlenka že dosud žije
Mu rozpalovala v žilách krev
Hnusila se mu tíha těla
Sténal z přebytku síly
A zcela na dně té hrůzy
Začal se usmívat
Neměl JEDNOHO soudruha
Ale milióny a milióny
Věděl že ti ho pomstí
A světlo dne mu vzešlo

Paul Éluard
Nepřítelova báječná bilance

Pozdravy účtují s důstojností
Holínky účtují s našimi procházkami
Pitomci účtují s našimi sny
Hulváti účtují se svobodou
Strádání zúčtovalo s dětmi
Bratře zúčtovali s tvým bratrem
Olovo zúčtovalo s nejhezčí tváří

Nenávist zúčtovala s našim utrpením
A síla se nám vrátila
My zúčtujeme se zlem

Paul Éluard

Kritika poezie

Pheň probouzí les
Stromy a srdce listy a ruce
Štěstí svázané v kytici
Zmatené zjihlé lehounké sladké
Je to les přátel který se schází
U zelených studánek
Dobrého slunce planoucího dřeva

García Lorca byl popraven

Dům jediného slova
Se rty, jež se spojily k životu
Děťátko jemuž se slzy
Ze zorniček vytratily
Budoucí světlo vtéká
Kapku po kapce do člověka
Až po průsvitná víčka

Saint - Pol - oux popraven
A jeho dcera umučena

Ledové město ledových zákoutí
Kde sním o kvetoucích plodec
O celém nebi a o zemi
Jak o pannách odhalených
Ve hře která nemá konce
Kameny zvadlé zdi bez ozvěny
Vyhýbám se vám úsměvem

Decour byl popraven

Paul Éluard

Zabíjet

Dnes v noci padá
Divný klid na Paříž
Klid slepých očí
Bezbarvých snů
Jež vrážejí do zdí
Klid zbytečných paží
Čel přemožených
Mužů nepřítomných
Žen odváté krásy
Bledých studených vyplakaných

Dnes v noci padá
Mlčenlivě
Divný svit na Paříž
Na staré dobré srdce Paříže
Hluchý svit zločinu
Uváženého drsného čistého
Zločinu proti katům
Proti smrti.

Paul Éluard

Zevnitř

První povely větru
Déšť zahaluje den
První znamení že třeba napnout
Průzračnou plachtu našich očí

V průčelí jediného domu
Na úbočí křehkých zdí
Doprostřed spícího skleníku
Klademe sametový oheň

A venku chátrá země
A venku brloh mrtvých
Se hroutí sklouzává do bláta

Odraná růže zmodrává.

Paul Éluard

Zvenčí

Noc chlad a samota
Důkladně mě tu zavřeli
Větve však hledaly cestu do žaláře
Okolo mne si tráva nalezla nebe
Pod zámek dali nebe
Můj žalář se zřítil
Řezavý chlad palčivý chlad držel mě pevně v rukou

Paul Éluard

Zákaz vycházení

Co chcete dveře nám střežili

Co chcete v pasti nás drželi

Co chcete ulici zatarasili

Co chcete město pokořili

Co chcete hladem umořili

Co chcete zbraně nám vzali

Co chcete noci nastaly

Co chcete my se milovali.

Paul Éluard

Gabriel Péri

Umřel člověk jehož obranou byla
Jen náruč dokořán životu
Umřel člověk neznal jinou cestu
Než cestu nenávisti k puškám
Umřel člověk bojuje dál
Se smrtí a zapomněním

Vždyť všechno co on chtěl
Chtěli jsme také my
A chceme to i v tyto dny
Ať štěstí je to světlo
V očích a srdcích mladé
A spravedlnost všude vládne

Jsou slova jimiž žijeme
A jsou to slova nevinná
Je slovo teplo slovo důvěra
Láska a spravedlnost slovo svoboda

Je slovo dítě slovo laskavost
Některá jména květin některá jména plodů
Je slovo odvaha a slovo objevit
A slovo bratr a slovo soudruh
A některá jména krajů a vesnic
A některá jména žen a přátel
Přidejme k nim jméno Péri
On umřel pro to čím žijeme
Tykejme mu má prostřílenou hruď
Jemu vděčíme za to, že se líp známe
Tykejme si, jeho naděje žije.

Paul Éluard

Svoboda

a svoje školní sešity
Na lavici a na stromy
Na písek na sníh
Píšu tvé jméno

Na všechny čtené stránky
Na všechny bílé stránky
Kámen krev papír popel
Píšu tvé jméno

Na zlacené obrázky
Na zbraně bojovníků
Na královské koruny
Píšu tvé jméno

Na džungli a na poušť
Na hnízda na kručinky
Na ozvěnu dětství
Píšu tvé jméno

Na zázraky nocí
Na bílý chléb dnů
Na zásnuby ročních dob
Píšu tvé jméno

Na své blankytné hadříky
Na rybník tlející slunce
Na jezero živou lunu
Píšu tvé jméno

Na pole na obzor
Na křídla ptáků
Na větrný mlýn stínů
Píšu tvé jméno

Na oblačné mechy
Na zpocenou bouřku
Na déšť hustý a nudný
Píšu tvé jméno

Na třpytivé tvary
Na zvonění barev
Na hmatatelnou pravdu
Píšu tvé jméno

Na procitlé stezky
Na širé silnice
Na náměstí plná lidí
Píšu tvé jméno

Na lampu jež se rozžíhá
Na lampu která hasne
Na všechny své domovy
Píšu tvé jméno

Na rozpůlený plod
Své jizby a zrcadla
Na postel prázdnou škebli
Píšu tvé jméno

Na mlsného a něžného psa
Na jeho vztyčené uši
Na nemotornou packu
Píšu tvé jméno

Na můstech svých dveří
Na věci každodenní
Na vlnu požehnaného ohně
Píšu tvé jméno

Na odevzdaná těla
Na čelo svých přátel
Na každou podanou ruku
Píšu tvé jméno

Na okno překvapení
Na rty čekající
Vysoko nad mlčení
Píšu tvé jméno

Na své zničené skrýše
Na zřícené majáky
Na stěny svého žalu
Píšu tvé jméno

Na nepřítomnost bez touhy
Na nahou samotu
Na schodiště smrti
Píšu tvé jméno

A mocí jediného slova
Začínám znovu žít
Jsem zrozen abych tě poznal
A oslovil

Svobodo.

Paul Éluard

Tak hluboký jako ticho ...

Tak hluboký jako ticho
Mrtvého do země sazeného
Jen s temnotami v hlavě

Tak jednotvárný a hluchý
Jak podzim v kalužině
Pokryté matnou hanbou

Jed vdovec po květu
Po zlatých zvířatech
Na lidi plivá svou noc.

Paul Éluard

Mé hodiny

Byl jsem člověk byl jsem skála
Byl jsem skála v člověku člověk ve skále
Byl jsem pták ve vzduchu prostor v ptáku
Byl jsem květ v mrazu řeka ve slunci
Rudý drahokam v rose

Bratrsky sám bratrsky svobodný.

Paul Éluard

Sen z 21. září 1943

Snil jsem, že rychle kráčím
Po tyrolských cestách
Někdy abych šel rychleji
Kráčel jsem po čtyřech
A moje dlaně byly tvrdé
A hezké venkovanky
Po tamním způsobu
Mě při potkání zdravily
Něžným pokynutím
A přicházel jsem k vězením

V oknech visely stuhy
Dveře tam byly dokořán
A vězení byla prázdná
Moh jsem tam bydlet
Vcházet a vycházet po libosti
Moh jsem tam pracovat
Moh jsem tam být šťasten
Dole ve stáji
Černí opentlení koně
Čekali až se mi zachce vyjet
Jak vode ve slunci
Chvěly se zdi
Vesnické ženy na návsi

Se smály a nevěděly proč
Byl svátek sněhu
Uprostřed léta mezi květinami

Zase jsem odešel nahuštěn čistým vzduchem
Lehký a rychlý na cestách
Přišel jsem ke stejným vězením
Slunečným prázdným veselím

Probudil jsem se překvapen
Že jsem nepotkal ani jednoho muže.

"Můj vstup do komunistické strany je logickým výsledkem celého mého života. S potěšením mohu říci, že jsem nikdy nepovažoval malířství za umění, které je jen estetickou zábavou a zálibou. Kresbou a barvou - neboť to jsou moje zbraně -chtěl jsem pronikat stále hlouběji do vědomí světa a lidí, aby nás poznání každým dnem více osvobozovalo ... Léta strašného útisku mne přesvědčila, že musím bojovat nejen svým uměním, ale celým svým bytím.

Tolik jsem toužil najít novou vlast. Vždy jsem byl vyhnancem, teď už však nejsem; do té doby, než mě Španělsko znovu bude moci přivítat, otvírá mi francouzská komunistická strana svou náruč. Našel jsem v ní všechny, jichž si nejvíc vážím - největší vůdce, největší básníky a všechny ty krásné tváře ozbrojených Pařížanů, které jsem viděl v oněch srpnových dnech.

Jsem zase mezi svými bratry."

Pablo Picasso

"... nářky dětí nářky žen nářky ptáků nářky květin nářky stromů a kamení nářky cihel nábytku postelí židlí záclon hrnců koček a papírů nářky vůní sápající se na jiné nářky kouře a probodávající ramena nářků dusících se v kotli a nářky deště ptáků zaplavující moře které rozežírá kost a láme její zuby kousající vatu jíž slunce čistí talíř který měšec a kapsa skrývá v otisku chodidla ve skále"

Pablo Picasso - Guernica